S intuicí se rodíme to tohoto světa a někde v průběhu našeho života se nám vytrácí ono vzácné propojení na stav, kdy víme, jak reagovat na stavy určitého bytí a fungovat přesně tak, jak se má. Nevyužívámě plně potenciálu, který nám naše intuice dává a jen tak si v klidu plnyneme světem, aniž bychom poslouchali naše tělo, případně naši mysl. A myslím, že je to velká škoda, protože tím ztrácíme hodně z toho, co nám dává život v jeho zvláštnostech i jedinečnostech. V případě, že bychom dokázali naslouchat tomu, co nám poodhaluje naše tušení budoucího a pochopení současného, asi bychom byli lepšími ke svému okolí i sami sobě. Byli bychom lepšími lidmi, lepšími současníky i moudřejšími průvodci po tomto spletitém světě, který je i tak zvláštně zamotaný svým bezprostředním poznáním. Poznáním pravdy, lásky, krásy. Vnímáním emocí, nemocí, bezmocí...
Veden intuicí, stojím před sklenicí!
Žádné komentáře:
Okomentovat