Někdy se mi stýská tak moc,
že se neumím nadechnout.
Někdy to se mnou tříská,
že bych měla zalehnout.
Někdy se tolik bojím,
se sotva na nohách stojím.
Stále a dokola se divím,
že sama sebe vidím.
Mnohdy se dívám kolem
a nevím, co je mým úkolem.
Chvílemi světem tápu,
někdy to opravdu nechápu.
Tu a tam se stébla chytám,
docela ve větru lítám.
Zachytit není čeho,
je toho tady toho
mnoho,
všeho,
mého?
Musím zas najít sebe, pak zase najdu soukromé nebe!
Žádné komentáře:
Okomentovat