Jak zvláštní probudit se do dalšího rána, které je stejné a přitom tak jiné. Probouzím se v jiném prostředí, se stejným parťákem, se kterým jsem včera usínala. Jsem to stále já, ale uvnitř mě se něco změnilo. Stále ještě přesně netuším, co je jinak, ale podvědomě vím, že je všechno jinak. Linky, spojnice, vztahy a ojnice jsou ještě na svých místech, ale už dlouho nebudou. Život tomu chce, aby se svět obrátit a to, co bylo známé zaniklo. Abychom si museli zvykat na jinou realitu, která už nebude táž. Proto si ještě dneska dopřejeme společný smích i pláč, srdečné obětí a bezpodmínečný slib, dneškem nic nekončí! Ač musíme říct sbohem, srdce krvácí a oči jsou plné slz, vědomí je čisté. Díky za všechny dny, hodiny i minuty, které byly...
Sílu měj!
Žádné komentáře:
Okomentovat