Někdy ani nevím proč, ale mám smutnou náladu. I když se mi nestalo nic smutného, nic mě nebolí a jsem v pohodě, moje duše uvnitř pláče. Není to ani tak náporem práce, jako náporem něčeho, co je všude kolem, ale není to vidět. Je to něco, co mě tíží a já mám pocit, že se propadám stále níž a hlouběji. Sluníčko mi pomáhá, já se snažím zvesela čelit tomu vnitřnímu pocitu, který ovšem má stále a pořád navrch. Nechci jej nechat vyhrát a nechci podlehnout stavu zmaru či marnosti. I když vím, že marnost je nad marnost, dneska i ona marnost tíží. Uvnitř mám obrovký balvan, který neumím odvalit, byť se snažím už od samotného rána. Nejde to a moje snaha bude zřejmě marná! I když od hor vane svěží vítr, moji tíži neodnese... Je příliš těžká a chmurná...
Dodej si vůli, zažeň své chmury!
Žádné komentáře:
Okomentovat