Plný nos, sucho v krku a pocit, že mě právě přejel vlak. Takové ráno už jsem dlouho nezažila. Nechce se mi z postele a to mě čeká celkem aktivní den. Nakonec vstavu, nastartuji svůj vnitřní motor a jedu. Dávám nohu před nohu, kladu věci tam, kam patří. Opatřuji to, co je důležité. Pádím tam, kam je potřeba. Dopoledne uteče jako pára nad hrncem a já už zase jdu o dům dál. Vím, že jdu a proč. Od rána se změnilo mé nasazení z bodu nečinnosti, do bodu rozjetosti. Dojedu co musím, nachystám se a vyrazím. Ven, pryč. Jen já a všichni moji kluci...
Kdo nezažije, neužije!
Žádné komentáře:
Okomentovat