Být milá a dobře naladěná, to je někdy docela práce. Když člověku není úplně dobře a nechce se mu vlastně ani mluvit, přivést se do stavu dobré nálady, dá docela zabrat. Je to jaké jít do prudkého kopce a přitom si zpívat z plna hrdla. Člověk neumí popadnout dech, ale uvnitř všechno chce, abys zpíval a byl v pohodě. Někdy se ovšem stává, že byť se snažíme, tak to, co vychází z našich úst rozhodně není nic kouzelného. Ale i tak platí, že bychom se měli snažit být milí, i když nemáme náladu. Měli bychom posté, a s úsměvem na rtu, vysvětlit to, co už bylo vysvětleno a pomáhat těm, kteří to potřebují. Protože i my sami to potřebujeme a většinou se pak po překonání sebe sama cítíme mnohem líp. Takže chovejme se mile, buďme vstřícní a otevření tomu, co přijde již po několikáté. Ono se nám to vrátí ve chvíli, kdy to budeme nejmíň čekat...
Nemračit, bručení potlačit!
Žádné komentáře:
Okomentovat