Stále dokola se mi honí hlavou otázky po smyslu života. Kým jsem? Kam mířím? Proč jsem tady? Čeho se nejvíc bojím? Cítím se naplněná? Proč mám stále pocit, že se snažím něco chytit pevně do svých rukou a jiné mi pod rukama mizí? Chci uniknout tomu, co znám, co je zaběhané a známé. Snažím se zachytit prchavý pocit potřebnosti, vytíženosti, naplněnosti a klidu, uprostřed všeho toho lidského hemžení, ruchu. Bojím se zklamání pošlapání svého srdce, které nosím na rukou. Nevím, zda jsem ještě stále tou, která se vydala vstříc svému osudu, nebo jsem někde cestou ztratila sama sebe. Nevím, zda mám ještě hledat, nebo je už načase zakotvit. Ve vlastním nitru zakořenit, vyjít z koloběhu život a pevně se usídlit tam, kde jsem a v tom, co dělám. Co je cesta? Kam vede? A který směr je ten můj?
Otázky a odpovědi, jen medvědi napovědí!
Žádné komentáře:
Okomentovat