Poznání

Chvíle se vlečou,

nikam neutečou.

 

Věčnost zas běží,

nikdo neuvěří.

Věci se mění,

člověk se kření.

Stálice stojí,

kolem se rojí.

Květiny kvetou,

sníh se jen leskne

a moje srdce 

si zas posteskne...

 

Kampak to jdeme?

Copak to chceme?

Proč se tak dřeme?

Snad je to zřejmé!

Včera i dnes,

rozkvete mez,

já už tam nebudu,

nechám to osudu!

 

Díky za setkání, bylo to poznání...