Konec roku, všechno se uzavírá a budoucnost je nejistá. Nechce se přemýšlet a nechce se jen tak být. Spojením s vnitřními hlasy se rozjímá nad neskutečně rychlým během událostí a lidských životů. Ještě včera jsme si společně hráli a nic nebylo důležitější, než hra, bezstarostnost a radost ze společných chvil. Uběhlo několik minut a už jsme dospělí. Řítíme se krajinou domova a míříme někam do světa. Nemáme čas, nemáme peníze, máme jen plnou hlavu ideálů, které chceme naplnit... Jak je to možné, že jsme dnes tady a ne tam? Jak je možné, že jsme a vlastně nejsme? Zvláštní to myšlenky se honí hlavou, teď, když končí rok. Necháme je plynout a vrhneme se dál...
Vždy vpřed, nikdy vzad!
Žádné komentáře:
Okomentovat