Opět po roce, tu máme vánoce. Lidé se k zbláznění strestují, přitom vlastně ani nežijí. Běhají, shánějí, uklízí a to podstatné je míjí. Někdy si říkám přátelé, proč nám to není podezřelé. Proč si to stále děláme, že se honíme a čas nemáme? Že vlastně adventní čas proběhne a s námi to v srdci ani nehne. Není snad lepší v klidu být a trošku více žít, něž mít? Většinou stejně zjistíme, že všechno blánění pomine. A to jediné, co nám zůstane, jsou vzpomínky, radost a společné jemine. Společné radosti, chvíle pohody, to jsou ty momenty, které se znovu nahodí. Když člověka v roce postihne, smutek, strast a to, co nás v životě nemine. Proto si pojďme užívat, s těmi, které každý z nás má nejvíce rád!
Kouzelné svátky, ať máme krásné památky...
Žádné komentáře:
Okomentovat