Občas si kladu otázku, jaká oblast mého života potřebuje uzdravit. Zda je to moje stále se trápící duše, nebo tělo, které dostává docela zabrat? Někdy ani pořádně sama nevím, co je víc. Zda to, že si dávám do těla a nešetřím se, nebo to, že si nakládám do duše tolik starostí, kolik ani neumím spotřebovat. Někdy je to tak snadné a jindy zase tak složité. Chtěla bych umět žít život od jednoho k druhému, bez velkého vnitřního trápení. Chtěla bych věci neřešit a nemít potřebu kontroly nad sebou i nad vším. Je to totiž hrozně vysilující být stále ve střehu. Čekat co se objeví a kde. Předpokládat, že něco vyjde a jiné se úplně pokazí. Být stále nachystaná na krizi, která může přijít a nebo také ne. Už teď vím, že zase něco přijde, bude to a je jen na mě, jak se s tím vším budu umět poprat...
Prodlívám, světem si chodívám!
Žádné komentáře:
Okomentovat