Jako dech, jako vánek, jak večerní spánek. Tiše našlapuji, abych neprobudila divochy kolem. Věřím v sebe a životní sílu, která mi byla dána. Raduji se ze života a svou vlastní vůlí se dostávám k dalším rozhodnutím. Jsem to já, kdo dělá, tvoří, myslí, předává a přebírá. Je to kouzlo, které ve mě pomalu zraje, aby nakonec vytrysklo s plnou silou na povrch. Jsou to krásné pocity, které hravě zvládám a neberu v potaz nic, než jen krásu a pohodu. Je to jako mávnutím kouzelného proutku, kdy se z ničeho, stáv něco. Cosi hmatatelného, uchopitelného i pochopitelného. Pro tebe, pro mě i pro všechny okolo nás. Něco, co lze tvořit a něco co lze stvořit...
Být tak, jak být se má!
Žádné komentáře:
Okomentovat