Tak se to zase valí. Ještě před chvílí dobrý pocit, teď už zase srdce až v krku. Je to jako na housenkové dráze, kdy netuším, kolik mě ještě čeká vzestupů a kolik pádů. To, co ještě včera bylo naprosto samozřejmé, už dneska neplatí. Copak se dá žít v této neustále se proměňující době? Člověk potřebuje mít nějaký stabilní bod, kdy bude ukotven a nebude v ničem létat od jednoho k druhému. Přála bych si, aby tohle všechno zase na chvilku skončilo a abychom zase měli normální život, s normálními starostmi i povinnostmi. Protože tato hektičnost je neskutečně stresující a rozhodně nenaplňující!
Nestresuj, v klidu stůj...
Žádné komentáře:
Okomentovat