Jsou věci mezi nebem a zemí, které neovlivníme a které musíme brát takové, jaké jsou. Občas se nám bijí a my stojíme někde uprostřed téhle vřavy a čekáme, jak se to všechno vyvine. Někdy máme chuť přímo zasáhnout, jindy jen stojíme opodál a čekáme, zda se povede rozuzlení, bez našeho přičinění. Blázinec se stupňuje a s ním se natahují i naše pověstně pružné nervy. To, co bylo ještě včera naprosto v pořádku, to už teď rozhodně nelze přeskočit. Člověk si říká, zda má ještě šanci uniknout, ale nakonec podlehne neskutečně zodpovědnému já a stojí. Čeká na svůj příděl radostí i starostí, které se valí přívalem přímo. Zasáhnou nás tak, jak to neočekáváme a přinesou to, co jsme rozhodně nečekali. Někde tam uprostřed toho dění stojíme a vděčně děkujeme, že jsme stále tady, i když vichr duje a déšť nás bičuje. Tohle všechno dokazuje, že jsme to dokázali!
Bez boje se nevzdávej, svou radostí se opájej...
Žádné komentáře:
Okomentovat