Tak opět stojím na začátku. Před rozhodnutím, zda se mám ozvat, nebo mám raději mlčet a držet krok. Vnitřní tlaková nádrž je napumpovaná a já vím, že tohle bezpráví si nemohu nechat líbit. Jsou prostě chvíle, kdy je lepší mávnout nad věcmi rukou a jít dál. Ale pokud se bezostyšně lže a ještě mě o lži nutí lhát i mě, tak to už opravdu nedávám. Ohýbání reality a pravdy je sportem posledních dnů, ale já se na tomto způsobu života nechci podílet. Je to jako bych zrazovala svou vlastní podstatu a tvář, když se zříkám své možnosti povznést hlas nad touto šílenou nepravdou. Asi by mě to už nemělo překvapovat, přesto stojím a koukám na údaje, jako bych se zrovna naučila číst. Co všechno bylo podpořeno a v jakém rozsahu, tak to jsem netušila. A myslím, že to netušila ani něčí peněženka, ale ta moje ano!
Lži si jak chceš, mě nedostaneš...
Žádné komentáře:
Okomentovat