Prší, prší a smutek se usídluje v duši. Na mě si však tyhle chmury nepřijdou. Já mám náladu vždy upřímnou. Když se mi chce smát, tak se směji. Když potřebují se rvát, tak si přeji, aby se věci rychle napravily a moje vlasy opět do normálu usadily. Někdy to ovšem věc není rozumná, když člověk vidí, jak doba je zlá. Jak všechno i všichni jsou plní zášti a to i v tomto dnešním dešti. Já se tak nechci stresovat a tak budu raději pracovat. Budu se smát, budu si hrát, budu se radovat a svět svůj milovat. Tak je to lepší, tak to má být a od všeho zlého, ať máme klid...
Oči vše vnímají, i to, co neznají!
Žádné komentáře:
Okomentovat