Metodologicky přemýšlím a mnohé věcí si domýšllím. Otázka míhá otázku a já stále myslím na lásku. Kvalita se pere s kvantitou, hlavu mám pěkně naditou. Co ještě zvládnu pochopi? Bude to tak, jak má to být? Občas si v duchu postesknu, proč pořád ještě nehlesnu, že takhle už věci nejdou dál, že klid bych si přála, jako má král. Pak záchrana světa by byla normální a já bych žila život svůj banální. Nebo snad možná královský, ale rozhodně by nebyl božšký. Takový život není pro kmány, ale pro velké kumpány. A tak si budu jen tak snít a metodologicky zase znít...
Věcí jdou, jedna za druhou!
Žádné komentáře:
Okomentovat