A je to tady zase. Budík zvoní na poplach a ruší klid hlubokého spánku. Já zase vstávám, i když je dnes sobota. Připadám si jako v časové smyčce. Vždyť tohle tady už bylo? Přeci jsem to už zažila včera? Stejná noční obloha, stejný klid a ticho města. Přesto je to všechno jinak. Dnes je víkend, nemusím vstávat a přesto se rozhodnu vstát. Jdu, pozoruji, užívám si klidu, nepospíchám, jdu. Dorazím, nasednu a jedu. Se zpožděním dorazím až do cíle dopoledního pracovního dne. Město mě vítá zvláštním klidem, neobvyklým pro tak velký svět. Zase jdu, mířím do centra dění. I já se probudím a s kávou v ruce jsem zde. Budu psát, učit se, vnímat, co mi hlava pobere. Snad to rychle zvládnu a mé ranní očekávání bude brzy naplněno...
Opakuj, při mě stůj!
Žádné komentáře:
Okomentovat