Den letí jako splašený kůň. Ještě před chvílí bylo ráno a už se pomalu blíží večer. Ani nevím jak se mi podařilo proplout dnem až do této chvíle, aniž bych se něčemu divila, nebo něco významného řešila. Asi mám dnes štěstí a mohu si blahopřát k významnému dni bez větších a složitějších úkolů. Zřejmě je to také tím, že bych se dnes opravdu ani nemohla něčím vážným zabývat. Ne že bych nechtěla, ale nějak mi dnes hlava nebere a spíše se prokousávám tím, co už tady docela ční. Ač se snažím to nevidět, vystrkuje to růžky z různých stran a tak je asi na čase, abych se toho čerta konečně zbavila. I když jiný možná přijde, ale tenhle už by mohl zase jít do pekel. Tam, kam všichni musíme a každý si jde po svém. Tak se do toho pustím a zítra mi můžou všichni čerti akorát tak hladit záda!
Čertovské pelechy, domeček bez střechy...
Žádné komentáře:
Okomentovat