Chodím si po světě a ani nevím jak. Úsměv mám na rtu a občas plný vak bláznovství. Běhám od úkolu k úkolu a stíhám každou věc. Občas se nutím do odpočinku a to nejsem žádný blázen. Časem si zvykám na nasazené tempo a uvědomuji si, že nikdy nestihnu vše, co bych chtěla a co bych měla. Jako bych byla stále na cestě a tempo se v průběhu trasy měnilo. Jednou poklidné plynutí mých dnů, pak přidat plyn a vzhůru do kopců. Vystoupat až na vrchol a pak už jen rychlý výdej a nádech, než přijde pomalé a přerušované valení se z kopce dolů. K cíli, k metě, kde zjistím, že cíl je ještě hodně daleko. Tohle byla jen vrcholová prémie číslo nepočítané. Kolik takových ještě bude? To nikdo neví, ani já to netuším. Tak zase zpátky na trať, do sedla a vydat se na cestu...
Vyraž na trať, cestou se neztrať!
Žádné komentáře:
Okomentovat