Tady a teď,
přeskočím
květ.
Sám sebe přijímám,
ostatní
dobíhám.
Člověk se vynoří,
hlavu svou
ponoří.
Do vody,
do světla,
nepůjdu
do pekla...
S radostí pobývám,
sobě si povídám.
Zítra se vyjasní,
copak se tohle smí?
Nic z toho neplatí,
cesty se klikatí.
Všechno má svůj řád,
pojďme se radovat.
S úsměvem na tváři,
člověk se rozzáří.
Problémy odletí,
na celá staletí.
Mějme vždy přítele sami v sobě...
Žádné komentáře:
Okomentovat