Vše je přesně tak, jak má být. Každý prvkem našeho života i světa má své pevné místo. Náš život má přesně daná pravidla a řád. Nic nevyčuhuje a všechny kroky mají přesný řád i logiku. Ano, i tak to může někde či někdy vypadat, ale!? Normální jsou hranice i pravidla, ovšem bez totální striktnosti a rigidity. Tak, jak se proměňujeme my, tak se proměňují i naše vlastní hranice. A to hranice poznání, vědění, citů, lásky i nás samotných. Někdy prostě vznikne situace, kterou nelze řešit jinak, než porušením pravidel a nastavených hranic. Jindy si zase můžeme říct, dobře, že svět má své hranice. Tam někde jsem i já, ve svých vlastních světech, s vlastními hranicemi, mezerami i mezníky, které jsou s tím spojené...
Nebojím se, respektuji, mírám věcí důvěřuji!
Žádné komentáře:
Okomentovat