Kde začíná dospělost a čím končí dětství? Lze vůbec v našich životech najít pevný bod, kdy jsme přestali být dětmi a dopěli jsme? Kdy se to stalo a už to proběhlo? Sama si říkám, zda už jsem dospělá? Moje dítě ve mě je velmi aktivní a ovlivňuje mnohé kroky, které v životě dělám. Je to jako velká lavina, která se uvnitř spustí a dětské nastavení je v plném proudu. Myšlenky se hrnou, blázniviny rojí a byť se ukazatel věku pomalu sune k polovině života, mě není víc než pouhých pár let. Opět sedím schoulená ve svém domácím pelíšku, kolem rozložená plyšová zvířátka a společně prožíváme nejedno dobrodružství. Nebo běhám po louce a honím se za bzučícími včelkami. Pasu trkající kozlenku a hladím malé ušáčky. Jsem v jednom kole a dospělost je někde daleko. Na tu není čas, ani pomyšlení, protože dětství je přeci tak kouzelné! A než se naděju, mžiknutím oka zase stojím před třídou plnou studentů. Jsem zde, musím být formální a na zvířátka mohu zapomenout... Bylo to krásné, nebojte já zase přijdu a rozhodně to nebude dlouho trvat. Za chviličku se opět budeme toulat krajinou Stokorcového lesa a putovat na expudici. Těším se, a co Vy?
Raději doufat, než si hluboce zoufat!
Žádné komentáře:
Okomentovat