Občas si člověk půjčí, občas zase dává. Nikde není napsáno, kolik bychom měli brát a kolik dávat. Proto se mi zdají být otázky na pomyslné lidské dluhy nepodstatné. Možná, že jsou lidé, kteří přesně vyměřují to, co komu poskytují. Já ovšem mezi ně nepatřím. Dávám světu to, co je potřeba. Doplňuji život tím, co vnímám jako nejdůležitější a čerpám od ostatních jen tehdy, když není kam sáhnout. Jinak je můj život v rovnováze, kdy dávám a zároveň i čerpám. Ještě jsem zřejmě nedospěla do stádia, kdy zpětně hodnotím svůj prožitý čas. Kdy se dívám na své kroky a hodnotím, co jsem měla udělat jinak, či nedávat tolik. Zřejmě mě tento proces ještě čeká a uvidím, co si řeknu. Teď jsem ovšem přesvědčená, že jsem v rovnováze sil. Dávám tolik, kolik dokáži dát a beru tehdy, když to potřebuji. Obé mám nastaveno tak, abych rozhodně nečerpala přes čáru. A dávat je přeci tak povznášející...
Nechat se být, dávat a žít!
Žádné komentáře:
Okomentovat