Kolik bychom toho chtěli stihnout, a přitom jsme rádi, že zvládneme naplánované. V hlavě máme síly, že bychom jí mohli pohnout světem. Ale tělo přesně ví, kdy potřebuje odpočinek. Můžeme se přemlouvat, můžeme sebevíc chtít, ale pokud to nejde, pak ani tisíce koní nepohne vozem. Proto bychom vždycky měli poslouchat a neměli bychom propadat do jisté nejistoty. Byť je lávakou a vábivou představou, je to jen chiméra na obzoru. Co skutečně neuchopíme, neprožijeme a nevytvoříme, to nebude nikdy existovat. Nechme tedy iluzi těm, kteří o ni stojí a držme se reality. Jen tak budeme schopni snít, stavět, mít a vyrábět...
Představa je krásná, realita krásnější!
Žádné komentáře:
Okomentovat