Kolik otázek si položíme, tolik odpovědí čekáme. Jsou však otázy zapeklité, na které se odpověď hledá špatně. Pak jsou ty, kdy přesně víš, co odpovíš. A někde mezi tím stojí otazníky, u kterých víš, co máš odpovědět, ale intuice tě nabádá k obezřetnosti. Odpovědět pravdivě, nebo dát milosrdnou lež? Říci, co si opravdu myslíš, nebo neutrálně formulovat svou výpověď? To je otázka k otázce. Někdy stojí za to říci plnou pravdu, byť není příjemná. A jindy postačí troška lhaní do kapsy. Mlčení se nevyplácí a lhaní je pak cestou ven. Děláme to tak všichni a moc přitom nepřemýšlíme. Dáváme odpovědi, ale reakce nečekáme. Ony ovšem přijdou, a to ve chvílích, kdy to budeme čekat nejméně. Proto občas přemýšlejme a dávejme takové odpovědi, která nás sice dohoní, ale nebudou nás předhánět...
Měj otázky, čekej procházku!
Žádné komentáře:
Okomentovat