Lidé jsou občas blázniví,
tak ať se potom nediví,
že všechno jde pozpátku,
nikdo nevidí hromádku.
Lidé se občas nadechnou,
potom si svoje vyslechnou,
že pravda vždy vítězí
a nikde tu nevězí.
Lidé si občas říkají,
že lepší než nahlas
je potají,
že slunce se stejně
rozzáří
na barevném polštáři.
Lidé jsou někdy bezhlaví,
i když přec všecko ví.
Někdy se divit nestačím,
jak z toho druhý vytančí.
Láska a důvěra,
kampak se poděla?
Copak se stalo s ní?
Možná si tiše sní?
Vnímat a utichat,
každého poslouchat.
Člověk je tvorem podivným,
jak brzy uvidím.
Někdy jen málo stačí nám,
abychom mohli spolu k vám.
Jindy je cesta daleká,
i když se krásně haleká.
Nakonec dojdu do cíle,
ať je to milé, či nemilé.
To jsou přec moje osudy,
nebát se a jít i do nudy!
Osudu dveře otevřít, stále jít a jít...
Žádné komentáře:
Okomentovat