Někdy člověk porozumí,
někdy prostě už to umí.
Každý máme jiný cíl,
někdo lásku, jiný díl.
Každý umí, to co umí,
druhému ne vždy porozumí.
Přesto snaha by tu byla,
jako by ze země žila.
Prameny a pramínky,
nestojí vždy za zmínky.
Nejsou totiž často znát,
přesto je má každý rád.
Všichni rádi spoléhají,
na ty, co se vždy vyznají.
Pár jich také sama znám,
jejich rad je plný krám.
Já si sama poradím,
svoji hlavu pohladím.
Ona mi pak pomůže,
najít cíl a mít růže!
Hlavu si já postavím, čelem stěnu prorazím...
Žádné komentáře:
Okomentovat