Otázka střídá
otázku,
půjdeme raději
na procházku?
Slova se hrnou,
věty se píší,
píseň mou slyším,
už v tiché říši.
Zvuky se pomalu
rozpínají,
jako by všechno
kolem objímají.
V těle mi hraje
každičká struna,
copak se nad tím
tolik dumá?
Jednou je dáno,
co v hvězdách
je psáno.
Nic dalšího není,
jen naše
snění...
Vysnít si svůj den, byl by jako bláznivý sen!
Žádné komentáře:
Okomentovat