Hlavou mi stále zní a možná také odezní. Slova a věty, které jsme si říkali, když jsme ještě byli mladší. Utěšovali jsme se mnohými představami, které jsme chtěli naplnit. Představovali jsme si náš život a mysleli jsme na budoucnost. Co nám přinese, čím nás překvapí a jaké překážky nám připraví. Věděli jsme, že život nebude vždycky jednoduchý a přímočarý. Takový není žádná cesta, ani žádný cíl. Všechno potřebuje svou námahu a práci, abychom věděli, že jsme si to opravdu zasloužili. Teď už stojíme dál. Náš společný život se dostal do jiné roviny a už tolik nepřemýšlíme o budoucnosti. Víme, co nás zřejmě čeká a trpělivě budujeme další kroky, kterými se posouváme dál. Každý z nás má své sny, cíle a vize, jen dneska už jdeme společnou cestou. Společně kráčíme, objevujeme, věříme, budujeme a přemýšlíme nad tím, co bychom chtěli a měli. To mě naplňuje velkou pokorou a radostí. Že jsme stále spolu, sdílíme své dny a každý večer se těšíme na to, co přijde zítra...
Den za dnem běží, do dálek a vysokých věží!
Žádné komentáře:
Okomentovat