I když nechceme, komplikujeme si své životy. Vymýšlíme zajímavé konstrukty a neřešíme jejich reálný základ. Jak se nám to hodí, tak to také bude. Snad proto se také často upíráme k upřímné zvířecí tváři, která bez komplikací dává najevo své city. V jednu chvíli nás miluje a nechce se hnout, v tu druhou by nás samou zlostí snědla. Přesto neintrikuje, nevymýšlí, snad jen přemýšlí nad tím, jak nás potěšit, když jsme smutní. Jak mám dát najevo, že je tu vždy jen a jen pro nás a nečeká žádné dary za svou přítomnost. Stačí pořádné pohlazení, pomazlení a něco dobrého na zub. Proto milujeme své čtyřnožce, kteří sice mnohy nedělaí vše, tak jak si přejeme, ale jsou tady. Jsou a svou existencí nám dávají najevo, že svět je ještě v pořádku a my jsme právě tam, kde máme být. A kde to je? Tak to přeci všichni dobře víme. Stačí se jen podívat do krásných očí našich mazlíčků a víme, že je to právě tady a ještě více, než teď...
Láska má mnoho podob, vždy však něco přináší i bere.
Žádné komentáře:
Okomentovat