Kam se zmizel veselý smích a hlahol našich hlasů? Co způsobilo tichou nicotu v našich srdcích? Jak vyléčíme stav tělesné i duševní skleslosti? To jsou jen některé z otázek, jež si pokládáme v posledních dnech. Jež trápí naši mysl a nedají spát tam, kde by to bylo potřeba. Je možné vyjádřit více úsilí v boji, který by započat, ovšem je také nutné myslet na další dny. Vyčerpat se bojem hned na počátku není vhodné, naše síly je dobré rozložit. A už jen tím, že se zaměříme na řešení, uleví se duši i tělu. Nervozita pomalinku odstupuje od našich dveří a my se opět dostáváme do stavu příčetných a zdravých. Stačí se jen nadechnout, nechtít nereálné a zaměřit se na realitu. Ta je někdy hrozivá, ale nikdy neřešitelná. A v tom je dnes jádro všeho řešení, na něž je potřeba se dívat. Jeden krok sem, druhý tam, pak kousek zpátky a dál už jen vstříc tomu, co stejně nepomine. A kde jsme my? Teď už nikoliv ztraceni, ale plně sami sebou, v plném vědomí, že děláme to, co dělat máme a děláme proto, že víme proč. Nechej světu, co jeho jest a nečekej za rohem další lest!
Život je jak má být a všechno chce svůj klid...
Žádné komentáře:
Okomentovat