Jedná druhá, hop a skok, rázným krokem přes potok. Od rána jsem v plném běhu, na pravém i levém břehu. Pospíchám a nevnímám, kolik času ještě mám. Nervozita trochu stoupá, na slova jsem dosti skoupá. Nic už mě však neodradí, jsou tu moji kamarádi. Kolegové zde jsou milí, zastaví se každou chvíli. Je to přeci nádhera, když nikdo nic ze sebe nedělá: Já jsem já a Vy jsete Vy, každý máme rezervy. Ať jsme doma v Opavě, nebo zde v polské Wroclawě. Dohodnem se a jsme rádi, budem spolu pracovat. Což je právě přesno to, co nás bude spojovat. Krásný den a sladký sen, zítra bude mnoho žen. Také muži přijdou z dáli, aby s námi se tu smáli. A tak v dobré náladě, ocitnem se na zahradě. Všechno si tu prohlédneme, něco spolu pobudeme. Pak zas každý po práci, která nesnese žádnou štrapáci...
Děkuji a těším mě, že jsme vidět i v té tmě!
Žádné komentáře:
Okomentovat