Déšť, zima a černočerná tma. Páteční ráno jako vystřižené z temnoty času. V tichosti nasedám do vyhřátého vlaku a mířím za svým osudem. Ukončit započatou práci a ukázat, co se ve mě skrývá. V tašce mám mnohé pomocníky, kteří mi pomohou uskutečnit můj sen. Nejprve však musím vydržet, dorazit a urazit několika mokrými ulicemi, až do místa určení. Tady se nás sejde několik a společně se vydáme oklikou k první části zkoušky. Třicet otázek, dvacet minut a šup, šup, už je potřeba jít dál. Rychlý přesun, potřesení rukou s komisí a honem si nachystat všechny věci, které budou potřeba. Zvon na věži odbíjí a je čas pustit se do maratonu ukázek, skutečných příkladů a aktivit, které jsme si připravili. S třesoucím se hlasem, někdy i přeřeky a chybami v textu, ale stále dopředu. Na hodiny se raději nedívám, protože se líně vlečou právě teď, když mají pádit. Nakonec se dostaneme do finiše a vydržíme až do samotného závěru. Tam jsou pro nás přípraveny výsledky a také certifikační listiny. Tak blahopřeji, zvládla jsi to!
Užij si víc, vždyť teď nemáš nic...
Žádné komentáře:
Okomentovat