Každému co jeho jest a všem tolik, kolik zvládnou. Spravedlivá rozhodnutí psaná životními osudy lidí, kteří se ničím neprovinili a přesto si nesou svou vinu dál. Kolik je takových lidských osudů, které nevnímáme. Když o nich slyšíme, náš podiv je natolik velký, že se nedokážeme smířít s faktem, jak je to v dnešní době možné. Proč naše vzdělaná, demokratická, informační a vyspělá společnost umožní, aby někteří lidé měli vše a jiní nic? Jak je možné, že bohatí stále bohatnou a chudému se nic neodpustí? Proč na některé máme přísný metr a na jiné žádný? A to ani nemluvíme o faktu, kdy se do běžného života zapojí fanatismus, netolerance a snaha vyzrát nad vším nečesným způsobem. Je pak vůbec možné po člověku chtít, aby dodržoval pravidla, která jsou obecně porušována? Nikoli. Ale pokud je budeme porušovat všichni, nebude nikdo, kdo bude jejich nositelem do budoucna... Začarovaný kruh, ze kterého není úniku. Snad jen osobní odvahou a silou, kdy se postavíme všemu a všem. Přes posměch a ironické nahlížení si půjdeme za svým, ve stopách našich předků, jež čest, odvahu a víru stavěli nad vlastní prospěch. Jen tak můžeme uspět a zachovat drobné střípky pravého poznání našim dětem. Vždyť ony budou a my už dávno ne!
Máme oprávnění být nezahledění...
Žádné komentáře:
Okomentovat