Ušmudlaná tahle strana,
všude jenom čistá hrana.
Kdo si půjde zase hrát?
Bude velký ten náš hrad.
Zatopení, zapomění,
v rukou se mi věci mění.
Za chvilinku budu mít,
v hlavě prázdno, v duši klid.
Už to jede, už to frčí,
hlava k ramenům se krčí.
A já křičím, pojďte dál,
kdopak by dnes venku stál.
Zatopíme, oslavíme,
vždyť my přece všechno víme.
Co nám zbývá, to dům dá,
hlava, ta se vždycky má!
Teplo i světlo, nikdy ne peklo...
Žádné komentáře:
Okomentovat