Nepoznaná

Ruce kmitají,
vlasy padají,
barva se míchá
a já sedím zticha.

Poklidně, na klíně,
sedí si vedle mě,
radosti, bolesti,
kosti i neřešti.

Dneska je nevnímám,
dneska si užívám.
Dnes jsem tu jenom já,
nikdo mě nepozná.

Nic se mi nestane,
klidu se namane,
lachtan vše zastane
a na mě nic nezůstane.

Klidně se zatoulám,
nikdo neví kam.
Tam v tichu přebudu,
a pak?
Opět budu...

Ztratit se,
nevnímat,
vyměnit si
svůj šat.

Vyzkoušet,
nechápat,
každý mě
nemusí
mít
rád.

Stačí, že já tu jsem,
jdu rovnou za nosem.
Tam se zas potkáme,
domů se vydáme.

Z labyrintu cest, najdu tu pravou, přímo do hvězd!