Být hodným a pomáhat lidem, být otevřený a umět poradit v každé situaci. Umění, které není vrozeno, ale člověk se je může naučit. Tak jako se učíme číst a psát, tak jsme schopni zlepšovat se v laskavosti, vlídnosti, pochopení a mírnosti. Většina lidí je přesvědčena o tom, že právě oni jsou tím nejlepším vzorem a mohou být označeni jako hodní. Co nevidí, je fakt, že toto označení je hluboce spjato s vnitřním přesvědčením člověka, jeho filozofickým i náboženským vnímáním svého okolí a zejména pak dobrotou i etickým pohledem. Většinou se jedná o složitou kombinaci mnoha faktorů, které nám mohou otevřít dveře k obstarání nálepky, "ten je ale hodný". Slyšíme to od mala a od dítěte se učíme být hodným na babičku, ve škole, ve společnosti, ale skutečnost je jiná. Každý je ohýbán faktickým během života a dospívá do fáze, kdy označení "ty jsi hodný", chápe s nádechem ironie. "Být hodný" dnes znamená, že mluvíme o člověku slabém, který se numí bránit, je obecně považován za hloupého a svět si s ním hraje, jako s míčkem. Proč tomu tak je? Snad proto, že lidé obecně znevažují to co je dobré a nedokáží si uvědomit, co je v života důležité. Hodným člověkem není ten, kdo se bojí a neumí se bránit, ale právě ten, kdo žije podle etických zásad svého srdce. Bere ohledy na bližní, je chytrý, vstřícný, laskavý i dobrotivý. Tedy takový, jak mu říká jeho srdce, které ví, co je v životě důležité...
Laskavost není projevem slabosti, ale síly srdce i ducha!
Žádné komentáře:
Okomentovat