Vyčistit svět od všeho co bolí, smýt stopy po všem, co nelze zařadit, zbavit se toho, co nepatří do oblastí, která obýváme. Snahy po vyšlapání nových cest a bolestivé vymýcení životů, které sem nepatří. Zvláštní metody lidského pokolení, které samo zabírá prostředí, které patřilo jiným. Proč se snažíme direktivně ničit něco, co tady bylo, usídlilo se a dělá naše okolí vyjímečným? Nemůžeme přeci chtít ničit a měnit vše, co nás jen napadne. Všechno se prolíná a jedno prostupuje druhým. Tak jako v lidském životě jsme neprve ovlivnění rodiči, či sourozenci, pak se přizpůsobujeme svým partnerům. Obýváme stále rozlehlejší oblasti a jednotlivé rasy se promíchávají. Stejně tak bychom měli nechat přírodě, co je jejího. Pokud dovolí rozmnožit se mývalům na území jiném, než je jeho přirozené prostředí, pak nám lidem nepřísluší je zavírat, či chtít odstranit z těchto míst. Copak může mýval někomu vadit? Je to krásné, milé a hlavně chlupaťoučké zvířátko, které každý musí mít rád. Stačí se jen podívat do jeho hlubokých hnědých očí a je jasné, že se ztrácíme v její hlubině. Nelze ublížit tvoru, s tak nádhernýma očima. A přesto se najdou tací, kteří se odváží toto navrhnout. Já věřím, ve spravedlnost a sílu rozumu, která zvítězí nad hloupostí a nadutostí někoho, kdo od stolu rozhoduje o tom, co příroda sama neřeší!
S mývalem i servalem projedeme tunelem...
Žádné komentáře:
Okomentovat