Bolestivě buší myšlenky, naráží jedna o druhou. Všechno se v hlavě mele a promíchává do pestré směsice odvahy, bolesti, nápadů i nemožnosti. Běžné je všechno, nemožné nic. Každá myšlenka má právo na svůj prostor a hlava netuší, kam s tím. Zvenčí se dobývají nov impulzy a já tu sedím, přemýšlím a hlava nechce zpomalit. Tělo už jen bezmocně vstřebává slova, věty, které na něj naráží při své cestě k uším. Ale ty jsou zavřené, nemohou a nechtějí už dál. Je to jako výstřely zaseknutého samopalu. Jeden za druhým, bez přestávky, nejde to zastavit, je to tady a nikdo netuší, zda se podaří všechno opravit. Je dovoleno dát hlavě volno, ale jen tehdy, když tomu nahrávají okolnosti. Dnes to ještě nebude, tak snad zítra bude den odpočinku a klidného plynutí času i slov.
Mnoho slov a málo sov je problém, který má velký krov...
Žádné komentáře:
Okomentovat