Pěnová

Mýdlová pěna,
je jak ozvěna.
Chvíli ji vnímáš,
pak už nic nemáš.

Chvíli je tady,
pak jsi zas sám,
mýdlová pěno,
kde já tě mám?

Lehká jak pápěří,
oči snad uvěří,
prsty se zaboří
do pěny u dvěří.

Tělo ji nevnímá,
přesto s ní umývá,
přesto ji miluje,
rádo jí maluje.

Je pěnou našich dní
a není poslední,
je drobným chomáčkem,
schovaným za mráčkem.

Mráček si odpluje,
pěnu svou odkryje,
my si ji vezmeme,
rádi se protneme...

Pěnový den, s dobrou náladou jen!