Převlékám a přemítám, co všechno mám, co se podařilo i co ještě zbývá napravit. Vždycky když člověk vchází do nového těla má pocit, že musí udělat něco jinak. Ovšem skutečnost je odlišná. Děláme jen to, co umíme, co jsme se naučili a tak, jak jsme se to naučili. Odnaučit se chybám a přešlapům není vůbec jednoduché. Vyžaduje to zejména uvědomění si nutnosti změny, uvědomění, že chyba byla učiněna a nyní je nutné ji napravit! Potom nastává fáze přemítání nad tím, co bylo učiněno špatně a jak moc se člověk musí snažit, aby špatné napravil. Snad nejtěžší je sama náprva, která trvá velmi dlouho. Něco pokazit je záležitostí sekund, něco napravit, pak může trvat i celý život. A pokud se dostaneme až sem, jsme připraveni začít měnit to, co bylo poškozeno. Měnit, napravovat, ospravedlnit se a pomalu či nejistě jít dál. Kam? Do neznáma, kde můžeme jen my, v novém úboru a s novým předsevzetím, že teď už to nikdy nebude jiné. Jen dobré, milé a krásné...
S pocitem ustrojení do změn, na tom přec nic není!
Žádné komentáře:
Okomentovat