Kolik je slov a kolik tváří, přesto jen jedna tu září. Sluníčko na zemi, klidná síla v bouřlivém čase náhod a nebezpečných rozhodnutí. Stojíme, hledáme, čekáme a dopředu nevidíme. Jen mlha, zastřený obraz amnoho nevyřčených slov. Tolik bychom chtěli říct, ale není komu. Prázdnota se usadila v našich životech, které nejsou ničím a přesto vším. Jak je možné pracovat a milovat ve světě neskutečných tváří? Není cesty zpět, jen stále vpřed jsme hnáni životní silou. Jsou kroky, které mizí a kdesi v dálce vidíme jejich stopy. Snad naše, snad jiné? Netušíme, chápeme a vnímáme dny. Kolik, kolik ještě zbývá času, než všechno uhasne a zbyde jen prázdno... Nevíme a proto běžíme dál, aby život za to stál. Kdo by se konce bál, když dnes je dnes a zítra se uvidí. Fatalismus není na místě, jen víra v dobré, kam se zase vše obrátí!
Rub a líc, co je víc...
Žádné komentáře:
Okomentovat