Čerstvý vítr honí drobné smítky po cestách. Všude ticho, ptačí štěbetání a odlesky zvuků města. Nechávám plynou čas a vzpomínám. Na drobná zranění, velké úspěchy i malé radosti, kterých byl vždycky plno. Ztratilo se dětství, přišlo dospívání a pak dospělost. Člověk se sám stal dospělým, rodičem, rádcem i dítětem. Přebral zodpovědnost za svůj život, za směrování života partnera a následně i dětí. Kam se poděly všechny drobnosti? Kde jsou ty krásné maličkosti dětství? Co mě čeká za dalším rohem? Netuším, jediné co vím, že musím a chci jít svižně dál. To je moje cesta, vpřed, za dalším cílem, za dalším poznáním... Cesta je tím, co nás obohacuje, co nám dodává pocit naplnění a nedovolí ustrnout v zapomění.
Svižně vpřed a cesta je tu hned!
Žádné komentáře:
Okomentovat