Neklidná

Nepokojnou chvíli mám,
jen si tu tak postávám.
Myslím zase na práci
bez smíchu i legrací.

Ustaraně z okna hledím,
jenom černo a tmu vidím,
opravdu se za to stydím,
že hned takto z rána,
jsem jak černá vrána!

Netuším, proč neklid mám,
proč se dne tak obávám.
Nejraději bych tu byla,
v klidu domova si
žila...

Nemohu a musím jít,
nebudu mít dneska klid.
Přesto vím, co udělám,
pohodu si pustím k nám!

Otevřu ji dveře, ruce
a nastavím svoje srdce,
potom budu veselá,
jak se to přec vždy dělá.

Veselý den, se schovaným neklidem jen...