Pandí

Medvěd leze,
neví kam,
packy klade,
sem i tam.

Oko hledí do kamery,
získány jsou dva záběry.
Jeden oku lahodí,
druhý zase povzbudí.

Nemotora, nešika,
nic nikomu neříká.
Leze, hraje, objevuje,
svojí krásou udivuje.

Černá, bílá, chlupatá,
je to panda huňatá.
Kdo by pandu neměl rád?
Nemůže být kamarád.

Zvířátko si líně sedí,
lidé kolem jenom hledí,
bambus zvolna přežvykuje,
mládě cosi v koutě kuje...

Panda, panda, pandička,
je překrásná holčička,
je překrásný medvídek,
doma bych ho chtěla hned!

To by bylo radostí,
nikde žádné starosti.
To by bylo nádhera,
malá, černobílá příšera.

Bylo by nám veselo,
kdy by se nám zachtělo,
bylo by u nás jako v ráji,
s krásnou pandou
to tak všichni mají.

Je to míša medvídek,
kterého zná celý svět,
kterého má každý rád,
já, bručoun i kamarád...


Pandí den, s nemotorností a hravostí jen...