Je to jak má být,
tak proč nemám klid?
Proč mě pořád něco honí,
jako stádo divokých koní.
Nevím, pátrám,
procházím,
z údivu,
nevycházím.
Dobré skutky úmysly,
na závěr jsou výmysly.
Kam se poděly
a hlavně jak?
Připadám si,
jako
zpátečník,
rak...
Jeden krůček k cíli,
vyrovná se míli.
Jeden skok
je dlouhý rok.
Nemám chuť a nechci žít,
abych musela stále proti vichru jít.
Složím zbraně, půjdu dál,
raději pěšák, nežli král.
Klidná hlava, svědomí,
moje pravidla nejsou jen vědomí.
Jsou a stále budou se mnou,
jako můj život je s Tebou...
Den plný přemýšlení, bez domýšlení a nereálných situací všem!
Žádné komentáře:
Okomentovat