Opuštěná duše sedí v koutě a přemítá. Jaký bude den, jaký bude týden. Co udělá, aby nebyl tak sama. Být sám je krásné, pokud jste se pro to rozhodli. Být sám, protože je to dané, je velmi stresující. Jsem sám, chci být s někým. Jsem sám a chci přemýšlet. Jsem sám, protože si to myslím. Jsem sám, protože jsem si to vybral. Jsem sám, protože se to ode mě očekává. Jsem sám, protože tu nikdo další není. Být sám je zvláštní, pokud jsme zvyklí na činorodost a neustálý ruch. Je podivné sedět v tichém bytě a pozorovat věci, které ožívají svými příběhy. Plné radostí, vůní léta, těžkého stoupání a těžšího klesání. Podivná změť se myšlenek prohlubuje samotu. Nohy běhají, duše volá po spřízněných. Samotná samota je sama a čeká na koho vloží své opuštěné myšlenky. Mé už nedostane, ty jsou tam, kde mají být a s těmi, s kterými mohu žít. Tatáž místnost, tytéž myšlenky a přesto jiné. Zvítězil dravý rozum a pracovní tempo, vedoucí k dalším smysluplným výkonům...
Myšlenky bez konce a odvahu bez strachu ze zapomnění!
Žádné komentáře:
Okomentovat