Jak to bude, kam to spěje? Za oknem se chumelí a já bych se raději zachumlala do postele. S dobrou knihou, s voňavým čajem a pocitem všeho, co kolem proudí. Vím, že musím vydržet i tehdy, když už nemůžu. Je to jen v hlavě, kterou je potřeba neustále přesvědčovat o opaku. Až to opravdu nepůjde, poznáme to všichni. Nebude to jen vizuální záležitost, ale předpokládám plnou absenci čehokoliv, co se aktivitě vůbec podobá. Nad tím nechci ani přemýšlet a raději se zaměřím na to, co ještě mohu a co smím. Nebo o čem sním, ideálně co sním! Jen tak přežiju další den plný krásných zmatků a veselých přesunů, které se na mě valí ze všech stran. A že může být i hůř, tak to vím a vůbec se toho nebojím. Čím větší strach, tím větší nervy a to mi za to nestojí. Tak se mějte vy všichni a věřte, že život půjde dál i když my bychom si přáli, aby chvíli stál...
Dumejte a přemýšlejte, na hlavu si nesahejte!
Žádné komentáře:
Okomentovat