Jíst se musí, aby tělo sílilo a duše vzkvétala. Jídlo je dar, lék i neskutečná dobrota, pokud se připravuje s láskou a citem. My lidé mnohdy bereme jídlo jako něco, co lze vypustit, čemu není potřeba se věnovat. Většinou už v dětství se učíme přístupu k jídlu a také jídelním návykům. Já se ptám, jsou správné? Nevedou nás ke špatným koncům? Tělnaté postavy se míhají světem, jsou zde a my jim nevěnujeme pozornost. A přitom je to důležitá součást našich životních povinností. Umět pracovat nejen s potenciálem duše, ale i těla. Jak mohu věřit někomu, kdo mě bude přesvědčovat, že jídlo je lék a sám bude mít na talířku sotva dva kousky salátu? Co se mohu naučit od toho, kdo je posedlý módou a módními trendy? Snad jen fakt, že jídlo je fajn, ale štíhlá postava je lepší. A snad proto si říkám, co máte všichni proti přiměřené tělanotosti! Pomáhá mi žít, jít i být. Tak proč bych se ji měla drasticky zbavovat a chtít být někým jiným! Ne já jsem, jsem tady a jsem taková jaká jsem! To je moje odpověď a ostatní je ...
Tělnatý den běz stresů a s obrovskou radostí.
Žádné komentáře:
Okomentovat